Archiv pro měsíc: Březen 2017

Nevěra

Nikdy bych neutrácela peníze za bulvární časopisy. Na druhou stranu, zdarma, na internetu, si je přečtu ráda. Pokrytecké, ale hospodárné. Takže ani mně neunikl humbuk kolem údajné nevěry Agáty Prachařové. Rovnou přiznávám, že tomu vůbec nerozumím. Ne snad této konkrétní aféře, ale tomu, proč se vlastně stavu cizoložení říká „nevěra“. Od slova „nevěřit“? Vždyť to nemá logiku. Ve vztahu přeci manžel věří manželce, že je pevná ve své ctnosti (a naopak). Ona věří v nehynoucí lásku s milencem. Milenec věří, že ona na něj bude hodnější než manželka, bude se smát jeho vtipům….že pro ni prostě bude bůh. A hlavně, že milenka neotěhotní. Ona věří a doufá, že on kvůli ní opustí rodinu. Tu novou pak založí s ní. Vlastně všichni v něco věří a naivně doufají. Tak proč  N E V Ě R A?

V Božské komedii rozdělil Dante Alighieri peklo do devíti kruhů, které se směrem dolů zmenšují. Tvoří tedy jakýsi pomyslný trychtýř, na jehož dně dlí Lucifer. První kruh je určen pro lidi nepokřtěné, druhý pro smilníky, třetí – pro obžerství, čtvrtý mají lakomci, pátý hněv a zlost, šestý patří kacířům, sedmý násilníkům a sebevrahům, osmý obývají podvodníci, zloději a svůdci žen, devátý pak zrádci a politici. Z básníkova pera plynoucí poselství je tedy naprosto jednoznačné: nepřežírej se, nekraď a hlavně nevstupuj do politiky. Smilnit ale můžeš vcelku dle libosti – i tak budeš od Lucifera pořád ještě dost daleko.

Danteho shovívavost ke smilníkům je vcelku pochopitelná. Byl to Ital. Ti měli odjakživa velké srdce a na jazyku věčné „amore“. Překvapivě ale ani český snář není k zákonným partnerům příliš laskavý. Milenec nám  vchází do snů pod symbolem třpytivého střevíčku. Zatímco šťastné manželství zvěstuje stará, rozšlapaná bota. Manžel prostě tahá za kratší konec provazu…..ve snu…. i v realitě.

K milenci chvátá bytost oproštěná od běžných denních starostí.  Trochu víla a trochu vamp. Natěšená, navoněná a hlavně plná touhy a dychtivého očekávání. Konspirace, skrývání a  dobrodružství ji vhánějí ruměnec do tváří. Cestou vidí lavičku pod rozkvetlou třešní, kde ji v noci tajně líbal. Dlouho a vášnivě.  Vidí vinárnu, kde  měli první tajné rande. Spěchá. Má lehce rozechvělý krok a motýlí rej v břiše.

Cestou od něj – zpět do všední reality – se vleče žena, nesoucí si na bedrech břímě výčitek. Již nevnímá romantikou opředenou lavičku, ale masnu za ní. Hned ji napadne, zda ten „její blb doma“ nezapomněl koupit to maso na guláš. Místo na vinárnu, kouká jen na vedle stojící poštu – tak snad tam „ten její“ skočil zaplatit tu pitomou složenku. Jízdenka do „hodobožového ráje“ je bohužel výlučně jednosměrná.

Když pak milenecký vztah skončí, je to logicky větší bolest, než krach vztahu manželského. Končí totiž něco nadpozemsky krásného, co nemělo šanci utržit šrámy a kazy. Žádné mokré ručníky na zemi v koupelně, žádné špinavé ponožky a vůkol poházené oblečení, a už vůbec ne  chrápání. Milencem odvrhnutá žena pak navíc nemůže doma prolévat potoky slz a hroutit se. Je ji přisouzeno trpět tajně. Slzy svádět na krájení cibule či vytrhávání obočí. Nevěra je jednoznačně vstupenkou do pekla, ale toho osobního. Nevěrník totiž za krásné chvíle platí vždy……

…….. jako jistí jihoafričtí broučci. Přezimují v zemi, na jaře vylézají ven – dříve ale samečci. O pár týdnů. V téže oblasti se taktéž vyskytuje jeden druh orchidejí, vydávajících vůni, jež je totožná s vůní sexuálního vábidla broučích samic. Samečci, silně krátkozrací, si pak v rozespalosti pletou květenství orchideje se samicí v přístupném sexuálním postoji a …. natěšeně opylují. Po několika týdnech orgastických extází (s květinou), vylézají konečně ze země samice. Broukům začíná druhá směna. Ve finále jsou ale kytky i samičky spokojené a hlavně uspokojené. Jen samečci za svoji „nevěru“ platí totálním vyčerpáním, leckdy i smrtí. Jejich sexuální lehkost bytí má tak pro ně poněkud hořkou pachuť.

A mně jich je vlastně docela líto. Nikdo mi totiž nevymluví, že spíš než nevěrný skorospáč,  je  tisíckrát horší bdělý srdcerváč.