Archiv pro měsíc: Únor 2017

Mozkový blackout

V podstatě jsem měla slušně našlápnuto být velice inteligentní stvoření. Moje maminka měla totiž v době mého prenatálního vývoje širokou úrodnou pánev a navíc bydlela na vesnici.  A jak to spolu vůbec souvisí?

Profesor William Lassek z Pittsburské univerzity totiž nedávno ve své studii poukázal na užitečnost špíčků na bocích a zadku u těhotných žen. Tuk v těchto oblastech je údajně zásobárnou pro tvorbu a vývoj dětského mozku (díky kyselině dokosahexaenové). No a stejně tak vydatná (v daném případě venkovská) strava matky prý napomáhá tvorbě mozkových buněk plodu. Jejich rychlejšímu dělení a růstu.

Vlastně nádherný start do života………..tak, kde se – sakra – stala chyba? Proč si teď pletu sněženky s konvalinkami a z pusy vypouštím jednu „perlu“ za druhou?

Před týdnem se mi do ruky dostala publikace Draci z ráje od Carla Sagana (vynikající astrofyzik, navíc i překvapivě dosti pohledný). V této knize zmiňuje zajímavý experiment provedený na laboratorních krysách. Jeden chov byl držen v prostředí bezvýrazném, monotónním a ochuzeném (asi něco jako rodičovská dovolená). Druhý naopak v prostředí různorodém, živém a bohatém.  Zatímco první skupina degenerovala, ta druhá vykázala nápadné zvýšení tloušťky mozkové kůry a tvorby nových nervových větvení. Začala jsem být na stopě…

Tušení vzápětí přerostlo v jistotu díky revoluční myšlence motivačního speakera Jim Rohna„… lidé kolem nás mají na náš úspěch daleko větší vliv, než si myslíme….“  Zrcadlíme své okolí. Zásadní Rohnova rada tedy zní – „…obklopte se lidmi inteligentnějšími, než jste Vy. Rozhodující je vliv skupiny 3-5 lidí ve Vašem nejbližším okolí.“

Aha…..takže….jsem na rodičovské dovolené a moje nejbližší okolí, které by mělo podporovat růst mých mozkových synapsí, je tvořeno: mým partnerem, našimi syny, a také partičkou popelářů (s kterými si obden máváme). Intelektuální a podnětná skupina vypadá asi jinak. Jenže, jak z toho ven? Nastěhovat se do bytu o patro výš k vysokoškolskému profesorovi? Nebude ale jeho žena moc překvapená z nového člena domácnosti? Chodit k zubaři a ke gynekologovi 1x týdně? Jsou to doktoři, to přeci musí být chytří lidé. Poslat děti do Švýcarska na vojenskou školu (berou od čtyř let) a přijmout je zpět, až budou umět derivovat a číst klasiky v originále?

Zatímco tu zoufale hledám východisko, můj mozek se den za dnem tenčí. Úplně cítím ty redukční změny, co na něm probíhají. Jednou z možností by též mohlo být i provedení inteligenčního rozřazení mezi mými přáteli. Ti ne moc zdatní spadnou do kategorie „stačí sms k Vánocům“. Ti s vyšším IQ budou denně obtěžováni mými telefonáty. No a ty opravdové mozkové sprintéry si k nám nastěhuji. Sice máme jen 2+1, ale když budou děti ve Švýcarsku, tak se k nám takové 2 kousky v pohodě vejdou. Otázka ale zní, zda budou ONI mít zájem. Protože kontakt se mnou zase bude logicky snižovat hmotnost jejich mozkové kůry. Začarovaný kruh.

Na klidu mi nepřidává ani fakt, že mě brzy čeká konec rodičovské a nástup do zaměstnání. Co když ale bude nový šéf debil a mně se tak ještě ztenčí již nyní dosti pohublá kůra mozková? A že je ta šance vysoká. Vždyť i Miloš Zeman tvrdí, že třetina obyvatel této země je slabá duchem a každý sedmý občan je debil nebo dement. A on se určitě nemýlí. Jsem totiž přesvědčená, že při nespavosti nepočítá ovečky…žádné jedna, dva, tři….ale o(O)včáčky a dokola opakuje „sedm, sedm, sedm.“

Co teď? Babo raď.

Poradila, ba dokonce i na malou chvíli uklidnila. Jedna významná česká socioložka totiž vyjádřila své přesvědčení, že při pobytu doma, s dětmi, matka vlastně vůbec nehloupne. Jen potlačuje aktivitu v danou chvíli „nepotřebných“ okruhů mozku. Einstein se prý takto též vypínal. Ano, pravda, svoji Teorii unitárního pole vlastně nikdy nedokončil, přesto o jeho inteligenci dnes nikdo nepochybuje.

V duši se mi rozlil klid. Bohužel trval nemilosrdně krátce. Vzápětí mi totiž došla hrozná skutečnost. Zatímco  Albert se vypínal na pouhé 4 hodiny denně, já se vypnula na celé 4 roky.