Archiv pro měsíc: Leden 2017

Úhel pohledu

„Tohle dítě je levák, co vnímá očima praváka“ pronesl tehdy důležitě ve školce pan doktor, aniž by tušil, co svým tvrzením způsobí. Byla to těžká nálepka. Táhla se se mnou celé dětství. Kdykoliv se třeba nějaká maminka na pískovišti chlubila, co její dítko zvládlo nebo v čem je výjimečné, kontrovala ihned ta moje dramatickým hlasem, že to je sice fajn, ale já jsem levák, co vnímá očima praváka. Vždy se po jejím sdělení rozhostilo hrobové ticho. Upřely se na mě soucitné pohledy všech přítomných dam, doprovázené jejich vědoucným pokyvováním hlav. Moudře kývaly moudrými hlavami, ale dle mého žádná z nich nevěděla, co tím pan doktor myslel. Normální to ale určitě není, o tom žádná. Chudák holčička.

Pak přišla sedmá třída a povinná kontrola zraku na očním. „Vaše dcera má astigmatismus. Osu oka má vychýlenou o 180 stupňů.“ Ta číslovka mi dlouho rezonovala hlavou. Stoosmdesát stupňů? To je jako kdyby se letadlo otočilo během letu na záda….letušky padají, bagety a drinky létají vzduchem, dýchací masky visí ze svých přihrádek….zhroutil se mi svět. Vnímám očima praváka a ještě o 180 stupňů jinak?! Okamžitě mi došlo, že se asi nikdy nevdám. Po příchodu domů jsem tedy útrpně otevřela třetí šuplík komody a vytáhla starou babiččinu kuchařku. Bylo nabíledni, že je potřeba naučit se alespoň dobře vařit. To pak snad nějakého uženu. Když ne na vařenou nudli, tak na svíčkovou určitě.

Naštěstí není takových mraků, aby mezi nimi tu a tam nevykouklo slunce. Už vím, jak je to s tím vnímáním očima praváka. Pan doktor měl asi na mysli, že mám dominantní pravé oko. Jak se to pozná? Stačí si najít nějaký bod před sebou (třeba strom). Při dívání se oběma očima pak na něj umístit jeden prst, pěkně do vertikálního zákrytu. No a následně zavírat střídavě levé, pravé oko. U jednoho oka se prst pohne mimo určený bod, to je oko „podřazené“. Při dívání se druhým, pak zůstává prst a strom „na sobě“. To je oko dominantní. Vlastně je to docela využitelné i v běžném životě. Například, když budete nuceni s někým konverzovat a dojdou Vám témata typu zdraví a počasí. Zkuste prostě jen tak prohodit: „Dnes mě trochu pálí a slzí mé dominantní levé (pravé) oko.“ Zaručuji, že 99,9% lidí zpozorní a zeptá se, jak se dominance pozná. Rázem se tak máte o čem bavit. Ba co víc, přestanete se v singlu koukat na svět skrz prsty, ale hezky v páru přes prst jeden. Prostě úplně jiný úhel pohledu. Kam se na to hrabou ledvinové kameny či dešťové kapky, kumuly a jižní větry.

Jsem tedy prachobyčejný levák s dominantním pravým okem. Nevím, proč pan doktor tehdy neřekl rovnou a jednoduše, že mám překříženou lateralitu. Znělo by to honosně, vždyť je to latinsky. Navíc by to moje maminka nedokázala vyslovit, takže šíření pomocí ústní lidové slovesnosti by se nekonalo. Slunce ale zářilo dál. V roce 2016 jsem si nechala astigmatismus odoperovat. Moje rohovka je teď krásně kulového tvaru a už vůbec nepřipomíná promáčknutý míč. Konec zrakových stigmat. Samé výhody….třeba teď můžu jít do kina na 3D film a konečně ho budu vnímat prostorově. Oblouky Karlova mostu již také nevidím zdeformované. Měly by se mi zlepšit i školní výsledky….pozdě. Na druhou stranu, slibované zdokonalení koordinace ruka-oko se zatím nijak výrazně neprojevilo.  Provdaná také pořád nejsem, ale ta svíčková…..úplná symfonie:-)

Co se ale laserem odstranit nedá, to je můj nedělňátkovský  úhel pohledu na svět. Ten zůstal. Pesimista vidí poloprázdnou sklenici, optimista poloplnou,  já vidím brzký průšvih. Voda může být vylita do klína sobě, či někomu jinému. Může se při zakuckání vyprsknout na důležité lejstro, či osobu. Může sloužit jako důkaz, že se lze utopit i na lžičce vody. Nebo taky vše najednou. Tady k pootočení osy nepomůže nic. To jsou léta zkušeností …